Monikosanita

Název Tosy je od regionu Tosa na ostrově Shikoku, kde se odedávna odbývaly psí zápasy. Tito psi se moc nepodobali dnešním tosám. Odpovídali spíše japonským špicům. Roku 1848 se začal chovem těchto psů zabývat Dr. H. Sainta v okolí Nagasaki. Chovatel Othaka z oblasti Tosa zakoupil v Nagasaki velmi agresivního psa a spojil ho se psem "Shikoku". Potomci byli vynikající a slavní bojový psi. Až do dneška byla zachována jejich jména. Jsou to "Sakaino Hiko", "Daiganjino Hatsu" a "Inagi-no Bucho". Tyto tři psy lze považovat za předchůdce dnešní tosy.  Plemeno vzniklo zkřížením psů Shikoku-ken s buldoky v roce 1872, mastify v roce 1874, německými ohaři v roce 1876 a německými dogami v roce 1924, všechna tato plemena byla použita ke zlepšení kvalit plemene v celé řadě postupných křížení. Jeho povahové vlastnosti jako je jeho odolnost, houževnatost a bojový instinkt využívá například japonská policie při hledání drog a hlídání hranic.

 Naproti tomu jeho naprostou poslušnost a ovladatelnost využívají v USA, kde je toto plemeno používáno pro canisterapii.Charakterizovat by se tento pes dal jako hlídací, ale přesto je tento inteligentní pes vhodný do rodiny. Rodina je pro toto plemeno vždy prvořadá. Nemá problémy vycházet například s dětmi. Je klidný, trpělivý, odvážný. Štěká, jen když je to situace vyžaduje. Po fyzické stránce je velice silný a co je důležité, že má ochranitelský pud. Co je ale důležité, držet jej z dosahu bojechtivých psů, Tosa inu by mohl útočícího psa vážně zranit. Tomuto psu v zásadě stačí průměrné množství pohybu.Jeho výchova by měla být důsledná a hlavně láskyplná, aby se v něm vypěstoval pocit jistoty a rodiny, ke které patří. To jsou ale věci, které patří ke každému plemenu. Je velmi citlivý na hlas pána. Jeho výchova by neměla být krutého rázu, neboť pes má svou silnou osobnost.
 čili Japonská doga je výborný společník, ale i ochránce.
Spokojí se s krátkými procházkami, proto je vhodná i do bytu.
Tosa miluje děti, nikdy jim neublíží, je rozumná, hodná a hlavně
poslušná - proto není nutný výcvik.
Ať už chcete krásného psa na výstavy, anebo jen kamaráda,
Tosa Vám vše poskytne, ve všem se Vám přizpůsobí
a bude Vás tiše hlídat na každém kroku!

Vzácné plemeno Tosa Inu pochází z Japonska, kde dodnes zosobňuje ideálního bojovníka. Traduje se, že dokonce legendární samurajové byli vedeni k pozorování boje těchto psů. Mělo je to naučit nebojácnosti, houževnatosti a odvaze. Toto plemeno bylo postupně vylepšeno křížením buldoka (pro ohromný stisk), bullteriéra (odolnost) a pointera (temperament). Mastif dodal mohutnost a velkou lebeční stavbu. Uvedené spojení přineslo skutečně nelítostivého bojovníka. Toto plemeno muselo bojovat nehlučně, neúnavně, bez ústupků.

Ale na rozdíl od krvavých zápasů na život a na smrt upřednostňovali Japonci bojovou techniku. Pes musel při zápasech druhého psa dostat na zem a udržet ho, aby se nezvedl. Zápasy se konaly v osmiúhelníkové aréně, která musela mít v průměru 36 m. Byla obložena bambusovou balustrádou. Bojovali proti sobě dva psy a měli nakrku barevné pásy,
aby se dali rozpoznat. Zápas trval od 5-30 minut, podle dohody a situace. Boj byl přerušen ihned, jakmile došlo ke zranění psa, diskvalifikován byl pes, který zřetelně úmyslně kousl svého protivníka nebo, když během zápasu štěkal, nebo kňučel strachem a když se vzdálil od protivníka na vzdálenost tří kroků. Nejlepší zápasník je Yokozuma(česky "mistrovský zápasník v ringu"). Tyto zápasy se tedy velice liší od amerických zápasů, kde se bojuje na život a na smrt.
V Japonsku vyhrává pes, který je schopen udržet svého protivníka na zemi a neútočí v pravém slova smyslu.

Pomocí selektivního šlechtění Japonci proměnili Tosu ve velkého, hbitého, atletického psa, který zbytečně neštěká, je inteligentní, odvážný a dnes i něžný, poslušný a ostražitý. Je uctivý ke své "lidské smečce" a velmi lehce ovladatelný. Díky těmto vlastnostem je vhodný na hlídání. Je vhodný pro ty z nás, kteří nemají čas nebo chuť chodit na cvičiště. Nevyžaduje mnoho pohybu a díky své nehlučné, vyrovnané povaze je vhodný i do bytu.